Co to jsou slovesné tvary v záporu
Zápor vytváříme přidáním záporky ne- není – nejsme, nejste, nejsou). Tvary slovesa být vytváříme ze tří různých kořenů: js- (jes-), bud- a by-.
Jak se tvoří zápor
V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).
Co to je infinitiv
Jazykovědný termín infinitiv pochází z latiny a označuje neurčitý jmenný tvar slovesný, který vyjadřuje děj bez vztahu k osobě, číslu, způsobu, popř. času. Obvykle také představuje základní reprezentativní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících.
Co znamená do Does
Sloveso "do" jako pomocné sloveso nemá žádný význam, nijak se nepřekládá. "Říká nám", že právě tvoříme otázku v přítomném čase prostém. Ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) ho používáme ve tvaru "does".
Kdy se používá Dont
Abychom mohli vytvořit zápornou větu, potřebujeme opět zápornou verzi slovesa does. Opět k němu přidáme záporku not: DOES + NOT = DOESN'T. A jelikož v sobě DOESN'T obsahuje koncovku -s, plnovýznamové sloveso už ji nemá. She doesn´t work.
Co je to způsob u sloves
SLOVESNÝ ZPŮSOB (modus verbi, verbální modus) V tradiční jazykovědě ↗afixy obsaženými ve vnitřní struktuře slovesa vyjádřené aspekty platnosti události vyjadřované tímto slovesem. V různých jazycích jsou takto vyjadřovány různé aspekty, a tedy morfologická kategorie s.z. je v nich různě strukturována.
Jak poznat infinitiv
Infinitiv snadno poznáme podle jeho zakončení. Sloveso v infinitivu končí nejčastěji příponou -t (sedět, ležet, mlít, zívat, vstávat, vařit, dělat, spát). Někdy může být zakončen i příponou -ti (mávati, kolébati, zívati, seděti, plakati).
Kdy se používá did
Při tvorbě otázky či záporu v minulém čase prostém používáme pomocné sloveso do, tedy jeho minulý tvar did (zápor pak did not, zkráceně didn't) a infinitiv významového slovesa bez to. Tvar pomocného slovesa je stejný pro všechny osoby (na rozdíl od do, které se ve 3. os.
Kdy se používá was
A ani tvary slovesa „to be“ v minulém čase prostém nejsou bez výjimek. Už víte, že u většiny sloves je změna ve třetí osobě jednotného čísla – u slovesa „to be“ je navíc změna i v první osobě jednotného čísla, kde se používá „was“. V ostatních osobách má sloveso „to be“ tvar „were“.
Co je Does
Sloveso "do" jako pomocné sloveso nemá žádný význam, nijak se nepřekládá. "Říká nám", že právě tvoříme otázku v přítomném čase prostém. Ve třetí osobě jednotného čísla (he, she, it) ho používáme ve tvaru "does".
Co je to past simple
Minulý čas prostý používáme pro děje, které se odehrály v jasně definované minulosti. Často jsou s ním spojovány časová určení yesterday, three weeks ago, last year, when I was young. We watched a film yesterday.
Jak se pozná způsob
Způsob oznamovací vyjadřuje reálný děj, tj. děj, který se opravdu odehrával, odehrává nebo bude odehrávat.Způsob podmiňovací vyjadřuje děj, který by se mohl (za určitých podmínek) uskutečnit. Často ho využíváme k vyjádření přání nebo zdvořilých žádostí.Způsob rozkazovací vyjadřuje rozkaz, pokyn nebo zákaz.
Jak se určuje u sloves
určujeme u nich OSOBU, ČÍSLO, ZPŮSOB a ČAS, později i ROD, VID a DOKONAVOST.
Co je to Gerund
Je to sloveso, které se chová jako podstatné jméno. Při překladu záleží na použití ve větě, ale pokud je použito na místě podmětu a často také předmětu, má význam podstatného jména, které popisuje dané sloveso, např. sitting = sezení, shopping = nakupování, walking = chození, speaking = mluvení, sleeping = spaní atd.
Kdy se používá ING
V případě, že sloveso končí na samohlásku -e, je tato samohláska nahrazena koncovkou -ing (smile → smiling). U sloves končících souhláskou, před kterou je samohláska, se tato souhláska zdvojuje a až poté se přidává koncovka -ing (let → letting).
Kdy se píše had
Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím. Např: write → had written.
Kdy se používá did a didN’T
Stejně jako u otázky si při vtyvoření záporu minulého času prostého (Past Simple) v angličtině pomůžeme pomocným slovesem „did“, ke kterému přidáme zápor „not“. Opět převažuje stažený tvar „didn't“. Také v případě záporu je tento tvar pro všechny osoby stejný.
Kde se píše did
U záporných a tázacích tvarů slovesa to do jakožto běžného významového slovesa "dělat" se v minulém prostém čase používá pomocné did, např.: We didn't do our homework last night. Záporný tvar od have se obvykle tvoří také pomocí did, ale někde je možné přidat pouhé not či použít zkrácený tvar n't.
Jak se tvoří past perfect
Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím. Např: write → had written. sleep → had slept.
Co je to present perfect
Předpřítomný čas prostý používáme, když mluvíme o událostech, co se odehrály v minulosti, ale mají nějakou souvislost s přítomností. Jedním případem použití předpřítomného času prostého je pro mluvení o zkušenostech, které jsme prožili do současné doby.
Jak se určuje osoba
Lze ji určit pouze u sloves v určitém tvaru, ne u infinitivu. První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Jaké jsou způsoby
Slovesné způsoby
Slovesa v češtině vyjadřují oznamovací, rozkazovací a podmiňovací způsob. Základním způsobem je oznamovací způsob (indikativ), který vyjadřuje děj jako jistý, skutečný.
Co je 3 osoba
První osoba – já, my. Druhá osoba – ty, vy. Třetí osoba – on, ona, ono, oni, ony, ona.
Co to je vid
Vid (aspekt) je mluvnická kategorie slovesa, která postihuje vztah k plynutí času. Lze vymezit dvě takové základní skupiny: ukončenost (perfektum) vs. neukončenost (imperfektum)
Kdy použít infinitiv
V angličtině má infinitiv tvary přítomné a minulé, prosté i průběhové. Vyjadřuje také činný a trpný slovesný rod. Přítomný infinitiv vyjadřuje přítomný děj, ale může vyjadřovat také děj následný. Minulý infinitiv vyjadřuje děj, který začal nebo proběhl před jiným dějem.
