Co to je pásmo vypravěče
V prozaických textech vyčleňujeme základní promluvová pásma: pásmo řeči vypravěče = autorská řeč pásmo řeči postav = přímá řeč postav.
Archiv
Jak poznat Poloprimou řeč
Polopřímá řeč je typ promluvy užívaný v moderní literatuře. Stojí na pomezí roviny vypravěče a roviny postav. Podává výpověď zabarvenou subjektivním vnímáním postavy a způsobem její řeči, činí tak ale obvykle ve třetí osobě (v rámci vypravěčského pásma). Vědomí postavy a vědomí vypravěče se tudíž spojují a mísí.
Co je to neznačená přímá řeč
Výraz značená / neznačená sděluje, zda promluva účastníka komunikace (literární postavy) je / není opatřena interpunkčním znaménkem pro přímou řeč. Tím jsou dnes v naprosté většině případů uvozovky; řidčeji existuje i značení pomocí jedné pomlčky umístěné před začátek konkrétní promluvy.
Jak se nazývá věta která často doprovází přímou řeč a určuje konkrétnější okolností promluvy
Uvozovací věta uvozuje přímou řeč, nějakým způsobem ji v textu uvádí. Jsou to věty typu řekl, zeptal se, zvolal, odpověděl. požádal apod. Uvozovací věta nám říká, kdo a jak mluví.
Jaký může být vypravěč
Existují i jiné typologie vypravěče, např. vševědoucí (autorský), osobní, přímý a „oko kamery“; nadosobní, osobní a neosobní; subjektivní, objektivní.
Co to je vypravěč
Vypravěč je osobní postava nebo neosobní hlas, který tvůrce (autor) příběhu vyvíjí, aby informoval publikum o ději. Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt; autor jako postava; nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivní nebo faktický.
Jak ukončit přímou řeč
Přímá řeč končí čárkou a uvozovací věta začíná malým písmenem. Je rovněž od uvozovek oddělena mezerou. Přímou řeč je samozřejmě možné ukončit i vykřičníkem nebo otazníkem.
Jak se pozná nepřímá řeč
Přímá a nepřímá řeč
| Přímá řeč | Nepřímá řeč |
|---|---|
| „Máš rád čokoládu“ zeptal se mě Mirek. | Mirek se mě zeptal, jestli mám rád čokoládu. |
| Ida mě pozvala: „Přijď odpoledne k nám.“ | Ida mě pozvala, abych k nim odpoledne přišla. |
| „To nevadí,“ odpověděl. | Odpověděl, že to nevadí. |
Jak citovat přímou řeč
Způsoby převzetí původního textu:
Přímá citace (citát) – část textu převzatá doslova, pro odlišení od textu vlastního se citát píše kurzívou (nebo jiným typem písma) a dává se do uvozovek, následuje odkaz na původní pramen. Přímé citace používejte v práci co nejméně, lepší je parafrázovat.
Jaké jsou druhy vypravěče
Existují i jiné typologie vypravěče, např. vševědoucí (autorský), osobní, přímý a „oko kamery“; nadosobní, osobní a neosobní; subjektivní, objektivní.
Kdo je vševědoucí vypravěč
Vševědoucí vypravěč stojí mimo příběh, ví vše o postavách, „vidí jim do hlavy“, zná jejich myšlenky, pocity, ví, co se jim přihodilo v minulosti, co se bude dít v budoucnosti. Autorský vypravěč stojí mimo příběh, hodnotí, komentuje ho.
Kdo muze být vypravěč
Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt; autor jako postava; nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivní nebo faktický.
Co znamenají uvozovky nahoře
Je-li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se uvozovkami dole i nahoře každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd. (např. „Měl jsem velká očekávání," pravil Luboš, „ale už po prvních týdnech jsem odhalil svou naivitu.").
Jak se pozná přímá a nepřímá úměrnost
Podrobný postup: Šipku začínáme psát vedle neznámé x. Pokud se jedná o přímou úměru, tak šipka na druhé straně tabulky jde stejným směrem. Když máme nepřímou úměru zapíšeme šipku opačným směrem.
Jak vypadá citát
Citovaný text (citát) je vždy označený uvozovkami a je doplněný odkazem na zdroj. V odkazu na zdroj se uvádí i číslo stránky (pokud má zdroj číslované strany). Celý bibliografický zápis zdroje (bibliografická citace) se píše do seznamu použitých zdrojů na konci práce.
Jak označit citát
Doslovný citát musí být graficky odlišen od původního textu, pročež jej umísťujeme do uvozovek a umožňují-li to příslušná pravidla (citační styl, pokyn o formální úpravě textu apod.), píšeme jej kurzívou, jiným typem písma apod.
Jak rikame Basni která má Dej
Lyrické žánry jsou charakteristické útlumem dějovosti a orientací na pocity, názory, dojmy a prožitky v oblasti citových vztahů.
Jak označit přímou řeč
Uvozovky používáme k vyznačení přímé řeči i doslovných citátů, přesných názvů (např.
Kdy se píší uvozovky nahoře
Je-li uvozovací věta do přímé řeči nebo citátu vložena, označuje se uvozovkami dole i nahoře každý jednotlivý úsek přímé řeči nebo citátu. Druhé uvozovací znaménko se píše až za tečku, čárku atd. (např. „Měl jsem velká očekávání," pravil Luboš, „ale už po prvních týdnech jsem odhalil svou naivitu.").
Jak poznat nepřímou úměru
Nepřímá úměrnost je závislost veličiny y na druhé veličině x, kdy se při zvýšení veličiny x sníží poměrně hodnota veličiny y. Např.: Čím více zedníků (x) staví zeď, tím méně času (y) zabere, než bude postavená.
Jak vysvětlit Trojčlenku
Trojčlenka je grafický zápis výpočtu neznámého členu přímé nebo nepřímé úměry. Tři známé hodnoty a jedna neznámá napíšeme na dva řádky a doplníme šipky směrem od menších hodnot k větším hodnotám.
Jak vypadá parafráze
Existují dva základní způsoby, jak využít ve svém textu cizí informace či myšlenky: citace a parafráze. V citaci uvádíte doslovné znění svého zdroje a dáváte ho do uvozovek. Parafráze je naopak volným zopakováním myšlenek a do uvozovek se nedává. Pro obě ale platí, že je třeba původní text reprodukovat přesně.
Jak na přímou citaci
Přímá citace (citát) – část textu převzatá doslova, pro odlišení od textu vlastního se citát píše kurzívou (nebo jiným typem písma) a dává se do uvozovek, následuje odkaz na původní pramen. Přímé citace používejte v práci co nejméně, lepší je parafrázovat.
Jak udělat přímou citaci
Přímá citace neboli citát je doslovně převzatý text, který uvádíme vždy v uvozovkách, můžeme jej i typograficky zvýraznit kurzívou. V případě delšího citátu než 40 slov nebo 4 řádky lze citát napsat do samostatného odstavce s odsazením 5 pt či o jeden bod menším písmem.
Jak někoho citovat
Existují dva základní způsoby, jak využít ve svém textu cizí informace či myšlenky: citace a parafráze. V citaci uvádíte doslovné znění svého zdroje a dáváte ho do uvozovek. Parafráze je naopak volným zopakováním myšlenek a do uvozovek se nedává. Pro obě ale platí, že je třeba původní text reprodukovat přesně.
